Ostrava
Území dnešní Ostravy bylo od pradávna vstupním místem do Moravské brány, kudy procházely obchodní stezky od Baltského ke Středozemnímu moři. Už před dvaceti pěti tisíci lety měli na vrchu Landeku své sídliště lovci mamutů, kteří tu jako první na světě používali uhlí z místních dodnes na povrch vystupujících slojí k udržování svých ohnišť. Od 10. století tam měli jedno ze svých početných hradišť příslušníci slovanského kmene Holasiců. K zalidnění kraje došlo hlavně ve 13. století.
Město Ostrava bylo založeno v 1. polovině 13. století na břehu řeky Ostravice u jejího soutoku s Lučinou. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1279. Uprostřed oválné půdorysné dispozice je situováno velké obdélné náměstí, dnes Masarykovo, jemuž vévodí renesanční věž dřívější radnice ze 16. století (nyní sídlo Ostravského muzea) a v blízkosti morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1702, nejstarší dochovaná barokní socha. Vedle náměstí stojí kostel sv. Václava z první třetiny 14. století, gotická stavba na románských základech, která je jednou z nejstarších sakrálních staveb v kraji. Zřícenina slezskoostravského hradu (první zmínka z roku 1297) na ostrohu při soutoku řek Lučiny a Ostravice připomíná historické územní vztahy. Mezníkem v historii města byl nález uhlí v polovině 18. století a především vlastní rozvoj těžby v souvislosti se založením Rudolfovy huti ve Vítkovicích v roce 1828 a vybudování železnice z Vídně do Krakova, která v roce 1847 spojila Ostravu se světem.
Měšťanská zástavba prošla řadou stavebních etap, přičemž nejrozsáhlejší probíhala ve 2. polovině 19. století a na počátku 20. století, v době, kdy vrcholící rozvoj průmyslu a s ním příliv finančního kapitálu umožnil přestavbu celého města. V té době je postavena novorenesanční bazilika Božského Spasitele, druhá největší na Moravě, která je od roku 1998 katedrálním chrámem ostravsko-opavského biskupství. Novodobou dominantou města se stala Nová radnice, sídlo magistrátního úřadu, jejíž věž s vyhlídkovou terasou pro veřejnost je vysoká takřka 86 metrů. „Z ochozu radniční věže naskýtá se velkolepý rozhled po celé kotlině ostravské lemované z jihu velikány beskydskými, k západu valem Jeseníků a k východu plošinou hornoslezskou, z ní je daleko větší rozhled nežli z vyvýšeniny landecké (270 m n. m.) a pohodlnější nežli z vrchu Hladnova (290 m n. m.) nad Slezskou Ostravou.“ (Archiv města Ostravy – „Z dějin moravskoostravské radnice“)
Další dominantou je Divadlo Jiřího Myrona, první české kulturní a společenské středisko, Divadlo Antonína Dvořáka, Dům umění a jiné architektonicky zajímavé stavby, na jejichž realizaci se podíleli architekti zvučných jmen jako např. Gočár, Felix Neumann, Bohuslav Fuchs, Deiniger, Camillo Sitte (autor celého městského souboru v městské části Přívoz). Uceleným komplexem secesních staveb vyniká Jiráskovo náměstí (tzv. Kuří rynek) v centru.
Pro svou architekonickou i urbanistickou hodnotu bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou. V roce 1967 byla v centru města zřízena jako první v republice pěší zóna na ploše 6 ha. V prosinci 1993 bylo otevřeno na bývalém dole Anselm pod vrcholem Landekem v Petřkovicích Hornické muzeum, ve kterém návštěvník nalezne doklad o vývoji ostravsko-karvinského revíru od původních štol z počátku 19. století až po současnost. Světovým unikátem je tzv. „Petřkovická (či Landecká) venuše“, 5 cm vysoké torzo sošky ženy nalezené v této lokalitě. Součástí komplexu je rovněž asi 5 km dlouhá naučná stezka.
K atraktivitám města patří i farní kostel sv. Kateřiny v Hrabové. Jedná se o velmi významný příklad jednolodní dřevěné architektury asi z roku 1543. Je součástí souboru slezských dřevěných kostelů. Nelze opomenout ani největší doposud nalezený bludný balvan v České republice umístěný v prostoru Nové huti v Kunčicích.
Dnešní Ostrava s více než 320 000 obyvateli je přirozenou metropolí celé severní Moravy a Slezska. Má velmi dobré dopravní spojení po silnici a po železnici. V současné době se začíná s výstavbou dálnice D 47, která napojí město na celostátní dálniční síť a zlepší spojení se zahraničím. Městu a celému regionu slouží mezinárodní letiště v Mošnově, které je od centra města vzdáleno přibližně 18 km.
Ostrava je nejen centrem hospodářským, ale i kulturním a společenským. Je městem s bohatým kulturním životem a zároveň významným vzdělávacím střediskem. Kromě mnoha středních a odborných škol zde působí Vysoká škola báňská – Technická univerzita a jako protiváha Ostravská univerzita se zaměřením na humanitní a přírodovědné obory. Významné místo zaujímá odborné umělecké školství, především Janáčkova konzervatoř sídlící v nové budově v centru města, jedna z největších a nejmodernějších škol se zaměřením na hudební a dramatická umění ve střední Evropě. Současné Národní divadlo moravskoslezské, působící ve dvou budovách, se řadí ke špičkovým institucím. Spojenými scénami jsou dnes Divadlo loutek a Divadlo Petra Bezruče. V září 1999 při příležitosti již tradičního mezinárodního loutkového festivalu Spectaculo Interesse byla uvedena do provozu nová budova loutkového divadla na Černé louce v centru města. www.ostravainfo.cz
Opava
Opava je kulturním, průmyslovým a zemědělským centrem českého Slezska. Narodila se tu, či působila řada významných osobností vědy, kultury, politiky. Tradice divadla sahají až do 16. století, zdejší muzeum je vůbec nejstarší na území celé České republiky, sídlí tady také Slezský ústav a od roku 1991 je Opava i univerzitním městem. www.opava-city.cz
Místní – malí i velcí – vědí, že je Opava krásná. Ve svěží jarní zeleni parků, na barevné paletě podzimu, ještě bělejší než obvykle pod sněhem. Však ji básník Petr Bezruč nazval „Bílá Opava“.
Jak bájný pták Fénix povstala z popela, protože na jaře 1945 byla v troskách. Je rodu ženského, snad aby se zdůraznil její půvab. No nezaslouží si snad, abychom o ní věděli co nejvíc?! Jak do Opavy trefit?
Leží v nadmořské výšce cca 260 metrů u hranic s Polskem na severovýchodě České republiky. Úrodnému údolí tvoří na západě hranici hory Nízkého Jeseníku, východně se rozkládá Poopavská nížina, jih je zvlněný pahorkatinou. Žije zde zhruba 60 000 obyvatel. Opava leží na stejnojmenné řece, která vlastně dala městu jméno. Neboť se původ hledá v germánském APA a keltském AHWA či AHAWA, což obojí znamená vodu, mnoho vody. Spojením vzniklo české Opava, latinské Opavia či snad i německé Troppau.
Pověst o Opavě
Před mnoha a mnoha lety se tu sešli dva zámožní páni na lovu. A jelikož se jim tento kus země zalíbil, postavili si zde své stany. Jednoho dne po ránu zahlédli průvod kupců, kteří přijížděli z dalekých východních zemí a hned začali urozeným pánům nabízet své zboží. Drahé koberce, meče, dýky, koření a všelicos jiného Též jim však ukázali čarovně krásného ptáka, jakého páni nikdy předtím neviděli. Jak už to tak bývá, oba ho chtěli mít pro sebe. Kupci se zdráhali, komu ho prodat, a strhla se hádka. Když už to vypadalo, že mezi pány nastane mela, kupci z východu rozhodli, že si páva může vzít jeden z nich a že za rok se oni vrátí a přivezou páva i tomu druhému! To tomu ale dali! První pán vykřikl, že teď si ho musí vzít on, protože jeho žena má narozeniny a on jí ho chce dát, s čímž večer, když si jeden z nich řekl, že moudřejší ustoupí: Ať si tedy páva nechá ten druhý, já si počkám.“ A zlostně odešel do svého stanu. Tam se mu však vše rozleželo a za nějakou dobu se zašel udobřit. Popíjeli s druhým pánem medovinu, rozprávěli, když tu napadlo toho, který páva nezískal, že by mohli na tom památečním místě postavit město! Nastal však problém, jak město pojmenovat. Navrhovali, vymýšleli, ale nic se jim nezdálo dost dobré. Vtom pán, který páva koupil, vykřikl: „Ať se tedy jmenuje po onom krásném ptáku!“ mínil ten snášenlivější pán. „Když jsme se hádali o páva, ať se naše město jmenuje O-P-A-V-A!!!“ Oba dva se radovali a hodovali. A řeku, u které stanovali, pokřtili také Opava.
Řeka Opava má ovšem svou samostatnou pověst, předkové Opavanů nebyli žádní troškaři….
V horách, které vidíme z údolí řeky na obzoru a mají jméno Jeseníky, žil před dávnými lety zlý a nevzhledný skřítek. Bydlel v lesní jeskyni a setkání s lidmi se vyhýbal. Jinak jim ale škodil, kde mohl. Rozfukoval kupky sena, sesílal bouřky, rozvodňoval potoky a říčky, plašil stáda pasoucí se na úbočích hor. Jednou na svých nedobrých toulkách lesem spatřil dívku ze vsi. Vlasy měla jako zlato a oči modré jako letní nebe. Jmenovala se Opa a v lese sbírala léčivé byliny pro nemocného bratra. Skřítek se jediným pohledem ihned zamiloval. Vyčíhal si dívku v lese a čárami ji přilákal až ke své jeskyni. Dívky byla zlým skřítkem poděšena, bála se ho a chtěla zpět do vesnice. Zlý skřítek ale naléhal, aby se stala jeho ženou! Když nepomohly ani prosby a ani hrozby, zavalil vchod do jeskyně velikým kamenem, aby nemohla uniknout! Opa uvnitř plakala naříkala, ale nikdo ji neslyšel. Nakonec se proměnila v pramínek slz, který pod balvanem nalezl cestičku z jeskyně a pustil se do údolí. Opa se tak stala říčkou. Ta byla modrá jako její krásné oči a lidé v ní nacházeli valounky zlaté jako vlasy nešťastné dívky.
Bruntál
Město má pravidelný ortogonální půdorys, základ tvoří mírně obdélné náměstí, z jehož koutu vycházejí kolmé ulice. Zastavěno je jednopatrovými domy na středověkých parcelách. Kolem centra procházel oválný pozdní gotický hradební okruh s tvrzí na severním nároží. Město mělo též předměstí: Olomoucké, Krnovské a Niské, jehož uliční osnova byla vytýčena roce 1568. Dne 10. září 1992 bylo Vyhláškou MK ČR č. 476/92 Sb. prohlášeno historické centrum města Bruntál za městskou památkovou zónu. Bruntál patří mezi města s nejstarší zakládací listinou v zemích koruny České. Již v roce 1233 za Václava I. je v zakládací listině města Uničova uváděno, že Uničov bude nadán stejnými právy, jaká obdrželi již měšťané bruntálští. Bruntál byl založen „na zeleném drnu”, na křižovatce několika významných cest. K největšímu rozvoji města i jeho širokého okolí došlo v 16.století, kdy se na panství pánů z Vrbna začaly ve velké míře dolovat vzácné kovy, ale i železná ruda. Těžba zlata i stříbra po vyčerpání ložisek postupně ustávala a dominantní surovinou se stala železná ruda a na ní navazující zpracování. Hutě, hamry, mlýny, milíře na dřevěné uhlí ovládly celé panství.
Po Bílé hoře je panství pánům z Vrbna za podporu Fridricha Falckého konfiskováno a jeho majitelem se stává „Řád německých rytířů”.
V 19.století zůstává na panství v provozu už jen jeden důl na železnou rudu v Břidličné. Železářská výroba se udržela hlavně v Malé Morávce, která byla proslulá například svou řetězárnou, ale i zde byla cítit konkurence vítkovických železáren a drátoven v Bohumíně. Ta postupně zlikvidovala hamry a hutě na celém Bruntálsku.
V 19.století se rozvíjí, především v Bruntále a v Rýmařově, textilní výroba. V roce 1804 je v Bruntále 56 výrobců houní a 51 pláteníků, v Kunově je vybudována továrna Cirila Reidla na houně. V jeho podniku v Bruntále se houně vyráběly až do roku 1929. Ke druhé vlně rozvoje textilní výroby došlo v 2.polovině 19.století, kdy jen v Bruntále pracuje 2 500 stavů. V roce 1880 zřídil G. Marburg ve městě první mechanickou tkalcovnu, kde později pracovalo až 2 tisíce dělníků a její lněné zboří bylo žádáno v celé Evropě. V Rýmařově patřily k nejproslulejším hedvábnický závod Flemich a Schiel. Církevní textilie z továrny Flemich, dnešní Hedvy, patří mezi světově proslulé dodneška. http://www.bruntal.mic.cz
Nový Jičín
Město Nový Jičín nemá žádné velké stavby, které by již z dálky lákaly poutníka do svých zdí. Je to však překrásné historické město, ležící pod zříceninou hradu Starý Jičín, s neobvyklým množstvím památek.
Stará pověst věřila, že město založila žena – dcera majitele nedalekého hradu Starý Jičín.
Krkolomné jazykové nápady chtěly naznačit, že se hrdé šlechtické sídlo nazývalo kdysi Jitčin hrad a bylo sídlem manželky prvního moravského knížete Břetislava. Skutečnost je však značně odlišná:
Jičín, to je spojení s divočinou, se starým slovanským slovem, znamenajícím divočáky, husté a nepropustné hvozdy. Ne náhodou se stále jeden z kopců u města nazývá Svinec.
Položení v krajině, to je druhý z nápadných rysů tohoto města. Malebná kotlina na jižním okraji Moravské brány přechází kousek od města do výběžků Podradhošťské pahorkatiny. Několik minut chůze člověku stačí, aby se ocitl v lesích a v úplně jiném světě. A aby byl přechod plynulý, vsadili obyvatelé města na jeho územní parkové plochy. Lesy tak v mnohém prorůstají parkovými ostrůvky přímo do města.
Město a krajina – tyto dvě věci patří nerozlučně k sobě a turista to jistě ocení. Do Nového Jičína se jezdí ale především za památkami. Od svého založení někdy na konci 13. století prodělalo město řadu změn, nikdy však neztratilo svůj malebný a historický ráz. Kravařové, Cimburkové – první majitelé města se zapsali do jeho dějin svým zakladatelským úsilím.Město Nový Jičín však mělo vždy trochu smůly na zničující požáry, a tak dnes těžko budeme hledat něco, co nám tuto dobu připomene. Do dějin města se zapsali výrazně Žerotínové, od roku 1500 noví majitelé města.
Město postupně bohatlo vyhlášenou soukenickou výrobou, až se bylo schopno v roce 1558 vykoupit z poddanství a stalo se městem komorním. Na konci 16. století došlo k přílivu německého obyvatelstva a změnil se poměr obou dosavadních národností. S tímto je spojeno přijetí nové luteránské víry. Král Fridrich Falcký dokonce město povýšil v roce 1620 na město královské, po bitvě na Bílé hoře přichází ale prudký pád. Novojičínští museli od roku 1624 po dlouhých 150 let snášet nad sebou neoblíbenou jezuitskou vrchnost …Velké barokní požáry z let 1768 a 1773 srovnaly město málem se zemí, zakrátko však povstal Nový Jičín do své další podoby. Opět se rozběhly obchody, císařská cesta přinesla vítané spojení se světem. Textilní průmysl přinesl městu prosperitu, obohatil je o vysoké tovární komíny, ale také o řadu cenných obytných domů, sídel nové elity města. Abychom nezapomněli, na konci 19. století povstala sláva novojičínského kloboučnictví. A tak dodnes se město nazývá městem klobouků.
Chátrající město se odělo do nového hávu, rychlost změn je obdivuhodná také na domácí poměry. Nejočividnější změny ocení možná turista právě v celém historickém centru města. Nový Jičín se také otvírá světu: starobylé moravské město chce být nejen průmyslovým a správním střediskem okresu, ale také lákadlem pro turisty. Proto tedy objevte Nový Jičín! Určitě se zde nebudete nudit. www.novyjicin.cz
Frýdek-Místek
Nejstarší písemné prameny dokládají existenci obcí v Pobeskydí již kolem poloviny 13. století. Ves označená jako Friedeberg, později Místek, se objevuje v roce 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu. Místek je charakterizován jako trhová ves se čtyřiceti lány. Ujednáním z roku 1256 mezi českým králem Přemyslem II. Otakarem a opolským knížetem Vladislavem byla stanovena hranice mezi Moravou a piastovským opolským knížectvím podél toku řeky Ostravice. Řeka tvořila zemskou hranici mezi Moravou a Slezskem do 1. prosince 1928. Přesné založení Frýdku neznáme. Zřejmě někdy v období let 1327 – 1335 nahradil svého předchůdce – ves Jamnici.
Moravská část regionu trpěla vnitřními zápasy probíhajícími po smrti Václava III. Většina území byla tehdy biskupskými lény. V domácích válkách koncem 14. století byl Friedeberg zničen. Bylo založeno městečko pod názvem Newenstetil (Nové Městko nebo Místko). V roce 1402 byl Místek připojen spolu s celým panstvím k Těšínsku. V 16. století se spojené frýdecko-místecké panství stalo předmětem sporů, protože místecké části hrozilo definitivní odtržení od Moravy a připojení k Těšínsku. Situace se vyřešila v roce 1581, kdy biskup Stanislav Pavlovský koupil Místecko i Frýdecko, jehož majitelem do té doby byl Jiří z Lohova. O tři roky později biskup Pavlovský odprodal frýdecké panství Bartoloměji Bruntálskému z Vrbna a Místecko připojil k hukvaldskému panství, jehož součástí zůstalo až do roku 1850. Frýdecko-místecké panství představovalo již v roce 1580 celkem 22 obcí s 681 usedlostmi. Z toho dvě města Frýdek a Místek měla 267 usedlostí, z nichž samotný Frýdek měl jich 163. Byl sídlem majitele panství, měl právo mýta, právo mílové a další, mezi řemesly převažovalo soukenictví. Místek měl více ráz zemědělský. Obchodování solí a dobytkem bylo přínosné pro obě města, podobně i zpracování dřeva a rybníkářství. Oběma městům se nevyhnuly ničivé požáry, morové epidemie i válečné útrapy. Obyvatelstvo trpělo rostoucími robotními povinnosti. Protifeudální odpor vedl i ke zbojnictví. Neposlušný syn janovického fojta Ondráš, který roku 1715 našel smrt z rukou svých druhů ve sviadnovské hospodě, se stal legendární postavou zdejšího regionu spjatou s lidovým odporem proti Pražmům. Po nich vlastnili Frýdecko až do doby vzniku republiky Habsburkové.www.frydekmistek.cz
Karviná
Město s více než 58 tisíci obyvateli leží 18 km východně od Ostravy na severním okraji předhůří Beskyd v údolí řeky Olše. Část severní hranice Karviné tvoří současně hranici s Polskem.
Město má bohatou historii předurčenou jeho strategicky výhodnou polohou na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, která z něho učinila obchodní, hospodářské a kulturní centrum oblasti. Dokladem této historie je především empírový zámek Fryštát, jediný ze tří zámeckých objektů, který se na území města dochoval až do dnešní doby. Velký rozmach města nastal především po nálezu černého uhlí ve 2. pol. 18. století.
Dlouhá desetiletí patřila Karviná s okolím mezi oblasti s vysokým soustředěním těžby uhlí a navazujícího průmyslu, v posledních letech byl posílen význam obchodní a turistický. Karvinské Lázně Darkov jsou ve světě proslulé léčbou pohybového ústrojí a vznikem Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity se Karviná stala vysokoškolským městem. Nová doba přinesla nový rozvoj stavební, podnikatelský a Karviná se stává městem s dynamickým rozvojem, kde stojí za to spokojeně žít.
